Dnes mě napadla myšlenka, proč se tak bojíme chvilky klidu. Zastavit se. Sednout si. Dát si chvíli jen pro sebe. Jak krásná představa… a přesto pro mnoho z nás tolik vzdálená.
Vítejte na mém blogu o zdraví & rovnováze
Jmenuji se Jan Kneifl. Masáže Jonáš vznikly s cílem nabídnout Vám nejen profesionální péči o Vaše tělo, ale také osobní přístup, který je pro mě velmi důležitý.
(Pokud Vás zajímá, jak jsem dospěl k názvu "Masáže Jonáš", určitě si přečtěte můj příběh)
Mým cílem je, abyste u mě našli úlevu od bolesti, rovnováhu, klid
a uvolnění.
Přeji Vám příjemné čtení, a pokud máte zájem o osobní návštěvu, určitě
se nezdráhejte.
V životě se mnohokrát necháme unést spěchem, myšlenkami nebo starostmi, aniž bychom si uvědomili, co se mezitím děje uvnitř našeho těla. Vnímáte to také tak?
Dnes jsem se rozhodl zastavit. Zpomalit a společně s Vámi, ať už jste muž, žena, mladý nebo zralý člověk se zamyslet nad něčím, co v našem každodenním shonu často přehlížíme, všichni.
Dnes jsem se díval na svou květinovou louku, která mi na zahradě roste bez přísného pořádku, a přesto má všechno svůj smysl. Je pestrá. Divoká. Každý květ je jiný, a přece dohromady tvoří harmonii. A napadlo mě, jak moc to připomíná život. Rozmanitost není chaos. Je to přirozený řád života. Právě díky tomu, že se střídají barvy, vůně, výšky...
Někdy se potkám na masérně s klientem, který vypadá úplně v pořádku. Usmívá se, povídá, zdá se, že funguje. Ale jakmile se ho dotknu, jemně, vědomě, s respektem, ten úsměv se začne pomalu lámat. Po masérně se rozlije ticho. Přes kůži, přes napjaté svaly, přes vrstvy obrany, které si roky budoval se ke mně dostane tichý výkřik: "Bolí to....
Denně mi projde pod rukama několik lidí. Ženy, muži, mladí, staří, sportovci,.... A víte, co mají společného? Všichni se alespoň trochu bojí toho momentu, kdy se mají na masérně svléknout. Svléknout se před cizím člověkem. A ti co přicházejí poprvé, přicházejí i s velikým strachem, protože netuší, jak moc se vlastně svléknout. A já to chápu. Jenže...
Krásný den přátelé mého blogu.
V posledních letech si u svých klientů často všímám jedné věci. Žijí v domnění, že když neudělají denně alespoň 5 kilometrů, že je začnou bolet záda, kyčle, kolena… nebo že prostě "něco zanedbali". Často cítí potřebu sobě i okolí dokazovat, že to zvládají. Po práci ještě pořádná procházka, běh, posilovna ... podám přece vysoký výkon, vždyť si díky...
Hezké ráno, přátelé mého blogu.