Dnes jsem se rozhodl zastavit. Zpomalit a společně s Vámi, ať už jste muž, žena, mladý nebo zralý člověk se zamyslet nad něčím, co v našem každodenním shonu často přehlížíme, všichni.
Vítejte na mém blogu o zdraví & rovnováze
Jmenuji se Jan Kneifl. Masáže Jonáš vznikly s cílem nabídnout Vám nejen profesionální péči o Vaše tělo, ale také osobní přístup, který je pro mě velmi důležitý.
(Pokud Vás zajímá, jak jsem dospěl k názvu "Masáže Jonáš", určitě si přečtěte můj příběh)
Mým cílem je, abyste u mě našli úlevu od bolesti, rovnováhu, klid
a uvolnění.
Přeji Vám příjemné čtení, a pokud máte zájem o osobní návštěvu, určitě
se nezdráhejte.
Dnes jsem se díval na svou květinovou louku, která mi na zahradě roste bez přísného pořádku, a přesto má všechno svůj smysl. Je pestrá. Divoká. Každý květ je jiný, a přece dohromady tvoří harmonii. A napadlo mě, jak moc to připomíná život. Rozmanitost není chaos. Je to přirozený řád života. Právě díky tomu, že se střídají barvy, vůně, výšky...
Někdy se potkám na masérně s klientem, který vypadá úplně v pořádku. Usmívá se, povídá, zdá se, že funguje. Ale jakmile se ho dotknu, jemně, vědomě, s respektem, ten úsměv se začne pomalu lámat. Po masérně se rozlije ticho. Přes kůži, přes napjaté svaly, přes vrstvy obrany, které si roky budoval se ke mně dostane tichý výkřik: "Bolí to....
Denně mi projde pod rukama několik lidí. Ženy, muži, mladí, staří, sportovci,.... A víte, co mají společného? Všichni se alespoň trochu bojí toho momentu, kdy se mají na masérně svléknout. Svléknout se před cizím člověkem. A ti co přicházejí poprvé, přicházejí i s velikým strachem, protože netuší, jak moc se vlastně svléknout. A já to chápu. Jenže...
Krásný den přátelé mého blogu.
V posledních letech si u svých klientů často všímám jedné věci. Žijí v domnění, že když neudělají denně alespoň 5 kilometrů, že je začnou bolet záda, kyčle, kolena… nebo že prostě "něco zanedbali". Často cítí potřebu sobě i okolí dokazovat, že to zvládají. Po práci ještě pořádná procházka, běh, posilovna ... podám přece vysoký výkon, vždyť si díky...
Hezké ráno, přátelé mého blogu.
Představte si místo, kde čas zpomalí. Kde se stres tiše rozplývá jako ranní mlha nad loukou. Kde zavřete oči – a vše, co cítíte, je klid. Tím místem může být louka, les, zahrada, pokoj ve Vašem domě,....
Krásný den, přátelé mého blogu.