Jmenuji se Jan Kneifl. Masáže Jonáš vznikly s cílem nabídnout Vám nejen profesionální péči o Vaše tělo, ale také osobní přístup, který je pro mě velmi důležitý.
(Pokud Vás zajímá, jak jsem dospěl k názvu "Masáže Jonáš", určitě si přečtěte můj příběh)
Mým cílem je, abyste u mě našli úlevu od bolesti, rovnováhu, klid
a uvolnění.
Přeji Vám příjemné čtení, a pokud máte zájem o osobní návštěvu, určitě
se nezdráhejte.
Možná to znáte… Začne to nenápadně. Tlak v bedrech po dlouhém sezení, nebo jakési pnutí v hýždi při chůzi do schodů. Pár dní si toho nevšímáte. Ale pak přijde den, kdy se bolest rozběhne jako ostrý blesk z beder až do nohy. A tam zůstane. Bolí každý krok, každé sezení, každé ráno.
Možná jste si toho všimli, někdy se ráno probudíte a cítíte zvláštní tlak v čelisti. Možná i bolest při žvýkání, nepříjemné napětí kolem spánků, nebo se ozývá bolest hlavy, kterou už pár dní nedokážete přesně zařadit. Čelist je přitom část těla, které většinou nevěnujeme příliš pozornosti. A přesto právě tady se velmi často usazuje stres, únava i...
Dnes se s Vámi podělím o poznatek z masérny. Přichází další klient. Usedá na masérské lehátko, na tváři výraz napětí, v hlase náznak únavy. "Bolí mě záda. Už zase. V bederní části, hlavně po dlouhém sezení…" Slyším to často. Možná až podezřele často. A přestože každý z nás je jedinečný, tahle bolest má své opakující se vzorce. A někdy nás...
Díky častým dotazům a též velmi častým návštěvám klientů mé masérny s problematikou v oblasti v krční páteři jsem se rozhodl, trošku Vás s tímto tématem seznámit.
Dnes mě napadla myšlenka, proč se tak bojíme chvilky klidu. Zastavit se. Sednout si. Dát si chvíli jen pro sebe. Jak krásná představa… a přesto pro mnoho z nás tolik vzdálená.
V životě se mnohokrát necháme unést spěchem, myšlenkami nebo starostmi, aniž bychom si uvědomili, co se mezitím děje uvnitř našeho těla. Vnímáte to také tak?
Dnes jsem se rozhodl zastavit. Zpomalit a společně s Vámi, ať už jste muž, žena, mladý nebo zralý člověk se zamyslet nad něčím, co v našem každodenním shonu často přehlížíme, všichni.
Dnes jsem se díval na svou květinovou louku, která mi na zahradě roste bez přísného pořádku, a přesto má všechno svůj smysl. Je pestrá. Divoká. Každý květ je jiný, a přece dohromady tvoří harmonii. A napadlo mě, jak moc to připomíná život. Rozmanitost není chaos. Je to přirozený řád života. Právě díky tomu, že se střídají barvy, vůně, výšky...
Někdy se potkám na masérně s klientem, který vypadá úplně v pořádku. Usmívá se, povídá, zdá se, že funguje. Ale jakmile se ho dotknu, jemně, vědomě, s respektem, ten úsměv se začne pomalu lámat. Po masérně se rozlije ticho. Přes kůži, přes napjaté svaly, přes vrstvy obrany, které si roky budoval se ke mně dostane tichý výkřik: "Bolí to....
