Žvejkačka, masér a díra v lehátku

Tenhle příběh mě málem poslal k zemi smíchem. Vyprávěla mi ho moje klientka při masáži – a já vám ho musím říct taky. 😁😁😁

Představte si lázně. Slatinná koupel, teplíčko, klid. Klientka přechází z jedné procedury na druhou – nemá čas se ani nadechnout, natož něco vyplivnout. A tak si to štráduje na masáž… se žvýkačkou v puse. Otevře dveře – a tam masér. Mladej. Pěknej. Usměvavej. Ideál. A teď dilema: co s tou žvejkou? Vyplivnout? Kam? Do dlaně? Pod ručník? Do kapsy? (Žádná možnost není. Je nahatá.)

Lehne si, hlava v masérském lehátku, zadek venku, nervy na pochodu. A masér? Hrozně společenský typ. Povídá, povídá, ptá se. A ona? Žvejká. Potichu. Zoufale.😁"Já nemůžu mluvit se žvejkačkou!" svěřila se mi. "Prskám! Slintám!" Ale co naděláš, když se tě někdo zeptá, odkud jsi? Nadechne se, že odpoví… a v tu chvíli:   ................🤣🤣🤣 Žvejka vypadla. Prostě vyskočila z pusy jako para z papiňáku. Spadla na zem. Ticho. Hrůza. Pocit, že slyší i tikání hodin. "Co teď?" honilo se jí hlavou. "Vezmu ji zpátky? Řeknu mu, že je moje? Ne! Budu dělat, že nic. Když na ni šlápne, tak se přilepí, ... třeba... uklouzne..... Ale nebude vědět, že je moje!"

Zbytek masáže si nepamatuje. Jen sledovala očima s hlavou v díře v lehátku, jestli masér nešlápne na nebezpečně kluzkého vetřelce. 😁😁😁

A jak to dopadlo?

Žvejka tam zůstala. A pokud si masér nedošel vyfasovat nové boty, chodí s přilepenou žvýkačkou na botě dodnes – protože tahle je  přilepená jako věrná vzpomínka na žvýkací incident století.  😁😆😅😂🤣

A teď pravdu,...také chodíte na mé masáže se žvýkačkou ? 😁😁😁

                                                                                             S pozdravem Váš Honza