Za jak dlouho přejde bolest a nepohodlí?

Hezký den, přátelé.

V mé masérské praxi se často setkávám s lidmi, kteří přicházejí až ve chvíli, kdy už tělo říká dost. Bolí záda, krční páteř, hlava, kolena, jsou unavení, špatně spí, nedokážou vypnout. V tu chvíli se mě často ptají: "Za jak dlouho ta bolest přejde?" A já cítím, jak moc si přejete úlevu. A rozumím tomu. 

Když se bolest stane součástí každodennosti, člověk si jen přeje, aby už byl zase v klidu. Jenže tělo, které roky dostávalo zabrat, potřebuje víc než jednu masáž, aby se znovu nadechlo. Možná už roky sedíte dlouhé hodiny u počítače, možná Vás pohltila péče o druhé a na sebe jste zapomněli. Možná jste zvykli bolest vytěsnit, potlačit, zvyknout si na ni. Ale tělo si to všechno pamatuje. 

Každý přehlédnutý signál, každé zatnuté rameno, každý nádech, který zůstal jen na půli cesty. A pak konečně přijde chvíle, kdy se rozhodnete něco změnit. Přijdete na mou masáž. Dotek, klid, ticho. Tělo začne reagovat. Někdy hned, někdy až druhý den, někdy se brání. 

Ta první masáž je jako když odšroubujete víčko. Napětí se začne uvolňovat vrstvu po vrstvě. A pokud bylo dlouho uložené, může to trvat. Dny, týdny, někdy i měsíce. A to je v pořádku. Je to proces. Ne selhání Vaše, ani mé.

Masáž není zázračný nástroj, který "spraví" tělo na počkání. Je to cesta, jak se vrátit k sobě, ke svému tělu, k vědomí, že i Vy si zasloužíte péči. A já jsem tu proto, abych Vás na té cestě podpořil. Ne jako opravář, ale jako průvodce. V bezpečném prostoru, kde se může pomalu tělo znovu naučit uvolnit. Naučit se, že je v pořádku pustit napětí. Naučit se dýchat do hloubky. 

Možná se jednoho dne probudíte a zjistíte, že Vás záda nebolí. Že se ramena nehádají se šíjí. Že se dýchá lehčeji. A možná nebudete přesně vědět, kdy k té změně došlo. Ale tělo, tělo to bude vědět. A poděkuje Vám.

Já sám mám hlubokou úctu ke každému tělu, které mohu na této cestě doprovázet. Ať už bolavé, unavené nebo ztuhlé. 

Každý máme svůj příběh. A každý máme šanci se znovu cítit dobře. Není třeba se za nic stydět, ani se na sebe zlobit. Důležité je udělat ten první krok. A já Vám pomůžu udělat i ten další. 

                                                                                    Honza