Ústřel sedacího nervu jako varovný signál moderního životního stylu?

Přátelé mého blogu. 

Ústřel sedacího nervu, kterému se odborně říká ischias, je přesně ten typ potíže, se kterou za mnou klienti často přicházejí ve chvíli, kdy je doslova zastaví ze dne na den, a přitom ji do té doby brali jen jako "nějakou bolest zad". Vysvětluji jim, že nejde o nic banálního, ale o problém, který se týká nejdelšího nervu v těle, propojujícího bederní páteř s dolními končetinami, a jakmile dojde k jeho podráždění nebo útlaku, bolest se neudrží jen v zádech, ale vystřeluje přes hýždě až do nohy, často ji popisují jako brnění, slabost nebo až nepříjemné elektrizující pocity.

Ve své praxi vidím, že to není jen otázka jednoho špatného pohybu, ale spíš dlouhodobého životního stylu, kdy lidé hodně sedí, málo se přirozeně hýbou a fungují ve stresu, který zvyšuje napětí svalů a tím i tlak na nervy. 

Klientům proto říkám, že za tím často stojí věci jako výhřez ploténky, opotřebení páteře nebo svalová nerovnováha, ale zároveň jim připomínám, že velkou roli hraje i psychika, protože tělo reaguje nejen na fyzickou, ale i mentální zátěž. Zajímavé je, a mnohé to překvapí, že intenzita bolesti nemusí vždy odpovídat tomu, co bychom našli na vyšetření, a že vnímání bolesti je hodně ovlivněné tím, jak náš nervový systém a mozek situaci vyhodnocují. Často je to pro mé klienty moment zamyšlení nad tím, jak dlouho své tělo ignorovali, než je donutilo zpomalit. Vždy jim zdůrazňuji, že řešení není jen v tom bolest potlačit, ale změnit přístup k vlastnímu tělu, upravit pohybové návyky, zapracovat na stabilitě, naučit se lépe dýchat a celkově zvolnit tempo. 

V dnešní době to vnímám i jako určité varování, že jsme se dostali do nerovnováhy mezi výkonem a odpočinkem, a klientům říkám, že ústřel nemusí být jen problém, ale také příležitost začít o své tělo pečovat vědoměji a s větším respektem.