Proč chodit na procházku bez cíle?

Zdravím Vás přátelé. 

V posledních letech si u svých klientů často všímám jedné věci. Žijí v domnění, že když neudělají denně alespoň 5 kilometrů, že je začnou bolet záda, kyčle, kolena… nebo že prostě "něco zanedbali". Často cítí potřebu sobě i okolí dokazovat, že to zvládají.  Po práci ještě pořádná procházka, běh, posilovna ... podám přece vysoký výkon, vždyť si díky tomu po práci odpočinu. 

Ale tělo opravdu většinou nepotřebuje další dávku výkonu. Nevolá po dalším cíli, disciplíně nebo kontrole. Volá po zpomalení. Tělo ve většině případů opravdu potřebuje vypnout, nadechnout se, uvolnit. A přesně to může přinést obyčejná, pomalá procházka bez cíle, bez výkonu, bez tlaku, bez potřeby někomu něco dokazovat.

V tuto chvíli mám ve své péči paní, s jejímž laskavým svolením tento článek i píši. Její tělo bylo po mnoho let vystaveno enormnímu pracovnímu tempu a tlaku, až jednoho dne jednoduše vypovědělo službu. Rodina i okolí situaci vnímali tak, že cesta ke zlepšení vede přes další zvýšený pohyb, sport, návrat k aktivitě. Jenže to byla, bohužel, naprosto nešťastná volba. Její tělo už dávno jelo na rezervu a každý den cvičení a procházek, kdy se zdálo, že se věci "lepší", byl jen posledním záchvěvem sil. Tato snaha o výkon ho definitivně dovedla ke kolapsu. Z paní, která byla celý život aktivní, se najednou stal někdo, pro koho se i cesta na toaletu stala vyčerpávajícím úkolem. Až nakonec zcela ulehla.

Možná si teď ale říkáte: "Ale já bych měl/a běhat, aspoň 5 km denně, abych něco dělal/a pro zdraví."
Jenže pozor – tělo pod tlakem, unavené a vyčerpané z práce,  na další výkon reaguje napětím. Pokud už máte v životě hodně stresu a povinností, je další forma "musím" spíš přítěž než pomoc. Běh nebo rychlá chůze aktivují stresovou reakci, zvýší kortizol a na to ihned reagují svaly, zejména pokud jdete do pohybu s napjatou hlavou a dalším tlakem na výkon. "Já přece denně zvládnu po práci chodit cca 5-7 km".

Přátelé, opravdu nepotřebujete chodit po práci denně pět kilometrů. Potřebujete zastavit přetížení, které se do těla zapisuje každým dnem . V zádech, ramenou, šíji, čelistech, bedrech. Proto Vaše tělo volá bolestí, napětím,....A právě klidná chůze bez cíle pomůže tělu vypustit to, co potřebuje.

Zkuste vyjít ven, jen dýchat, vnímat okolí  (stromy, vítr, zvuky, světlo). Zkuste "vypnout" hlavu. Jděte jen bez záměru. Bez mobilu, chytrých hodinek, stopaře a dalších stresujících podnětů. Tělo si samo řekne, jak rychle a kam. Hlava se zklidní, dech zpomalí. A tělo se bude samo uzdravovat. Nebo se jen venku posaďte a dýchejte. Možná poprvé po dlouhé době ucítíte, že nemusíte nikam spěchat a že Vašemu tělu bude další den lépe, ..... ještě příjemněji, klidněji,. hlavně bez dalšího výkonu. 

A víte co? Dovolte si připustit, že odpočinek je v pořádku. Že nemusíte neustále podávat výkon, být silní a mít vše pod kontrolou. Přiznat si to však není jednoduché. Pro mnoho z Vás je to možná ten nejtěžší krok přiznat sám sobě a uznat, že Vaše tělo má své limity a že odpočinek není slabost, ale nezbytná součást uzdravení. Teprve když tohle doopravdy přijmete, může se tělo začít uvolňovat. 

                                                                                        S pozdravem Honza