Masérna plná emocí, místo kde si člověk dovolí cítit

Krásný den, přátelé. 

Kdo jste již mou masérnu navštívil, víte že je útulná, světlá, teplá a v pozadí hraje hudba. Jsem tam jen já a Vy. Všechno se po Vašem ulehnutí na lehátko zpomaluje. Čas, dech i myšlenky. Pro diváka by to mohlo vypadat, že se u mě vlastně nic převratného neděje – jen já masér a klient. Ale,... uvnitř, hluboko pod povrchem pokožky,.... věřte mi, tam se odehrává daleko víc. 

Jako několikaletý masér zažívám každý den tichá lidská dramata. A vlastně nikdy netuším, co se ten den stane. Jedno ale vím jistě a to, že tělo si pamatuje všechno.  A jakmile se uvolní, pustí to ven – po svém.

Někteří klienti přichází  "jen" s bolavými zády.  Vypráví o bolesti zad z práce, dlouhého sezení u počítače. Prvních pár minut po začátku masáže bývají potichu. Ale když začnu pracovat kolem lopatek, najednou tečou slzy.  Tichý pláč. Ne hysterie, ne výbuch. Jen potichu, jako když praskne hráz a potůček si najde cestu ven. Omlouvají se,  neví co se to děje. Ale já to vím. Někdy dotek otevře víc než jen napjatý sval. Otevře i srdce. Tito klienti odchází z mé masérny uvolněni nejen fyzicky. Nechávají na lehátku víc, než když přišli. A já jsem vděčný, že jsem mohl být svědkem.

Pak je tu řada mých letitých,... pravidelných klientů. Přichází po práci, sundají boty, ulehnou na lehátko a… chrrrrr. V pěti minutách spí. Někdy tak hluboce, ...... Masíruji a využívám hlubokou relaxaci těla. Jednou se mi stalo, že se mi pod rukami klient probudil a zmateně vyhrkl: "Stihnu ten autobus?" Zdálo se mu, že čeká na zastávce a zaspal. Masáž pro něj byla jako portál mezi světy.

A pak mám klienty spící a mluvící ze spaní 😁😁😁 Jednou ke mně přišel klient, celou dobu byl potichoučku, jeho klid jsem nerušil povídáním a věnoval se masáži. Tělo pod mými rukami bylo úplně klidné. A najednou začal mluvit: "To není moje …" Nevím, kde v tu chvíli byl a v jakém životním příběhu se v tuto dobu ocitl, ale bylo to tak dlouhé a živé vyprávění, že jsem se vedle masážního lehátka opravdu musel usmívat.  Když jsem mu to po masáži vyprávěl, smáli jsme se společně tak moc, že pro nás oba se stal tento moment nezapomenutelným. Tímto zdravím 😁.

Většina lidí si opravdu myslí, že jdou na masáž, aby je přestala bolet záda. Často je to pravda. Ale za ta léta vím, že lidé přicházejí i proto, aby na chvíli přestali být silní, nemuset se  kontrolovat a opravdu být.  Aby se mohli zasmát, rozplakat, prospat, vypovídat… a nikdo je za to nesoudil. Být pro tuto chvíli sám sebou. A já jsem tu proto, abych Vám to umožnil. 

                                                                                                                                                       S pozdravem Honza