
Když tělo naslouchá obloze. Jaký vliv má počasí na naši svalovou soustavu?
Krásný den přátelé mého blogu.
Nevím, jestli to má každý chlap nebo i ženy stejně, ale s příchodem deště to na sobě cítím téměř pokaždé. Ozvou se má kolena, jako by ve mně něco předem vědělo, že se venku mění tlak. Dřív jsem to bral jako náhodu. Dnes to spíš vnímám jako rozhovor, který je tichý, ale velmi skutečný. Mezi tělem a světem. Čím víc stárnu, nebo spíš, čím víc zraju, tím víc si tyto věci uvědomuji. Tělo není jen soubor svalů, šlach a kostí. Je to živý organismus, který reaguje na okolí daleko citlivěji, než si často sami připouštíme.
Atmosférický tlak, slovo které zní jako něco, co mají řešit hlavně meteorologové, že ? Ale není tomu tak. Jakmile začne klesat, pocítí to spousta z nás. Vnímáte to též? Ne jako bouřku na radaru, ale jako jemné napětí ve svalech, v kolenech, ve starém zranění, které se najednou probudí a připomene. Svaly se při změně tlaku často mírně stáhnou. Možná jako ochrana, možná jako reakce na cosi, co my sami vědomě nepostřehneme a pakliže se k tomu přidá ještě chlad, sami na sobě cítíme, že naše tělo najednou není tak pružné jako včera. Ne proto, že by selhávalo a bylo něco špatně, ale protože to tak cítí. Dřív bych to překonával silou. Dnes si říkám, proč bych to měl dělat. Naše svaly nejsou oddělené od světa. Jsou napojené na rytmus přírody. A i příroda někdy zpomalí, aby nabrala dech.
Dnes už si nemyslím, že je to slabost, když mě bolí krk nebo mě tahá v lýtkách s příchodem deště. Beru to spíš jako připomínku. Že i já, i když žiju ve městě, v rytmu každodenních povinností a úkolů jsem pořád propojený s tím, co se děje venku. A je v tom něco uklidňujícího. Nemusím se hnát. Můžu jen vnímat. Dát tělu trochu víc klidu a tepla. Dopřát mu jemný pohyb, ne boj. Protáhnout se, zacvičit si a pohrát si s dechem. Ne kvůli výkonu, ale kvůli rovnováze
A jak to vnímáte Vy, přátelé? Budu rád za Vaše pocity.
Honza